Jmenuji se Petra a konečně mohu říct, že se ve svém těle cítím opravdu dobře. Mám zdravé tělo i orgány v něm, sympatickou postavu, v obličeji mladistvý vzhled a užívám si, když mi někdo řekne, že na svůj věk rozhodně nevypadám. 🙂
Ale neznamená to, že tomu tak bylo vždy.
Povím vám svůj příběh ...
Už jako dítě jsem vše vnímala citlivěji a intenzivněji. Taky jsem nesnášela školku, chyběla mi v ní maminka, nechtěla jsem v ní být, jíst ani spát. Bála jsem se začleňovat do kolektivu a moje veselost se často ztrácela se skupinkou více dětí jako pára nad hrncem. Moje dětská dušička dostávala denně pěkně zabrat.
Intenzita těchto pocitů rostla s věkem. Co ostatní vnímali jako běžné, pro mě to byl nepředstavitelný stres. Ještě v dětství se přidaly bolesti hlavy a problémy se spánkem. Byla jsem často frustrovaná tím, že vše není tak, jak bych si přála.
Dodnes si vybavuji ty nepříjemné a zároveň tak časté pocity strachu, úzkostí i depresí ze školních let. Stavy, kdy nic nemá smysl, člověk se musí k něčemu nutit, nechápe svět kolem sebe a proč zde vůbec je. Ruku v ruce s psychikou přicházely i další zdravotní problémy.
Tohle mě provázelo roky. Pády střídaly stavění na vlastní nohy za pomoci léků i s jejími vedlejšími účinky. Nekonečný koloběh a neschopnost spolehnout se sama na sebe.
Bylo mi 26 kdy nastal první zlom ...
Konečně jsem pochopila, že pokud chci něco ve svém životě změnit, prášky ani nikdo jiný za mě změnu neudělá.
Jako první přišla ke mně jóga. Respektive já si našla ji a jednoho říjnového dne vstoupila do kurzu jógy pro úplné začátečníky. Nezapomenu na jednu z prvních lekcí, kdy mi, byť v legraci, lektorka Denisa řekla, že jsem příšerná, neboť nevydržím ani chvíli v klidu. A měla pravdu. Měsíce mi trvalo, než jsem se aspoň na chvíli dokázala soustředit pouze na svůj dech.
Čas plynul a já se začínala učit novým věcem, pracovat se svým dechem a vnímat více své tělo i pocity v něm. Zároveň taky ke mně začaly přicházet nové informace, jiné pohledy na život i na svět obecně. Začala jsem experimentovat s různými očistami, prošla si několika druhy stravování i půsty. Snad prvně v životě jsem cítila, že se posouvám správným směrem.
Po dvou letech s jógou, na jiné stravě, s jinými myšlenkami a s jistotou a vírou v sama sebe, jsem konečně odložila (troufám si říct) léky natrvalo. Dodnes toto vnímám jako jednu z nejlepších věcí ve svém životě, kterou jsem kdy udělala. Milými bonusy změnou životního stylu se staly hezčí křivky mé pomalu se zakulacující postavy, téměř odezněly bolesti hlavy a i bez prášků jsem dokázala klidně usnout.
Asi největším milníkem na mé cestě se stala jedna čtvrteční lekce, kdy nám Denisa začala vyprávět na téma čakry. Cože?! My máme v těle neviditelná energetická centra, která nás mohou zásobovat životní energií, omlazovat nám buňky i orgány?! Div mi oči nevypadly na mou ekologickou karimatku.
Ještě větším údivem pro mě tehdy bylo zjištění, že si tato energetická centra můžeme prostřednictvím „speciálního cvičení“ sami čistit a tím již brzy pocítit příjemné změny, protože se buňky v těle začnou opět obnovovat a prospívat.
Změníš sebe a začnou se měnit i věci kolem …
Jak to tak bývá, změníte sebe a začne se měnit i vaše okolí, přijdou noví přátelé i životní změny. A tak jsem se před pár lety odstěhovala z Ostravy do Beskyd. Do jednoho malého podkrovního bytečku jedné velké vily pod Lysou horou. Zde v Beskydech jsem si prošla další školou a to poprvé bez úzkostí, bez nepříjemných stavů, za to v krásné atmosféře spolužáků – jógových spolužáků.
Je to již přes 10 let, kdy jsem se poprvé ocitla na své první jógové lekci, později vystudovala školu jógy, a byť se józe již nevěnuji, byla to ona, co mě posunulo o velký kus dopředu a k 5ti Tibeťanům. Proto mám dnes tu čest seznamovat lidi s touto krásnou omlazující technikou a tím je vést k očistě svých energetických center a k zlepšování svého hormonálního i zdravotního stavu.
Také jsem se stala součástí krásného projektu Živé potěšení, se kterým pořádáme veganské akce a pobyty u moře i po České republice.
A co říci o sobě závěrem? Roky mě nenajdete koukat na televizi, protože žádnou nemám. Místo toho mě můžete potkat na toulkách beskydskými cestičkami. Taky mě nikdy neuvidíte jíst maso, ale často mě uvidíte v kuchyni u Thermomixu, který se stal mým největším kuchyňským miláčkem.
Děkuji, že jste dočetli až sem.
Mějte krásný den.
Péťa
Děkuji, že jste dočetli až sem.
Mějte krásný den.
Péťa